Obsah |
Data města
kraj |
Ústecký |
okres |
Děčín |
katastrální výměra |
25 km2 |
počet obyvatel |
10 937 (2023) |
zeměpisná šířka |
N50°57'4,31" |
zeměpisná délka |
E14°33'28,55" |
Geomorfologie
- nadmořská výška - 387 m.n.m.
- Dymník - čedičová hora, na které byla roku 1896 postavena rozhledna
- Strážný vrch - severovýchodně od náměstí (křížová cesta a dnes pravoslavní kostelík)
- okolí
-
Lužické hory (západní část)
- Jedlovský hřbet (Jedlová (774 m) - 774 m.n.m.)
- Kytlická hornatina (290-736 m.n.m.)
- Šluknovská pahorkatina (294-610 m.n.m.)
-
Lužické hory (západní část)
Historie města top
První zmínka o Rumburku byla nalezena v listině městské rady ve Zhořelci (německý Görlitz), která byla vydaná 7.července 1298. Rumburk vznikl jako „tržní město“ na tzv. Solné stezce na kterou se později v okolí napojovaly další obchodní cesty - Lipská a Kamenická cesta. První majitelé Rumburku byli Berkové z Dubé a byl součástí Tolštejnského panství. Další majitelé panství byli Schleinitzové (1481-1586), Strehlitzové (1586-1594) a Kinští (1607-1634). Roku 1534 dostal Rumburk privilegium práva várečného a 17. prosince 1587 privilegium Rudolfa II. pro městský znak, který zůstal beze změn do dnes. Po ustoupení morové epidemie byl, podobně jako v řadě jiných měst, vybudován roku 1681 tzv. morový sloup. Kolem něj v letech 1724 - 1774 postupně přibývali plastiky světců a celý „komplet“ je dnes dominantou Lužického náměstí. Skutečným skvostem se v Rumburku stala loretánská kaple. Za zmínku také stojí roubené domky ve Šmilovského ulici, které vznikly jako příbytky tkalců v době rozmachu textilní výroby. Město je přirozeným centrem nejsevernějšího výběžku české země. Okolní členitá krajina má převažující ráz pahorkatiny se zachovanou přírodou a smíšenými lesními porosty. Průměrná nadmořská výška se pohybuje mezi 300-400 m. Její charakteristiku dotvářejí osamocené vulkanické vrchy tvarované jako krátké hřbety nebo kupy, převyšující okolí o téměř 300 m. Jednou z nich je nedaleký čedičový Dymník (515 m) s výletní restaurací a vyhlídkovou věží z roku 1896. Starý lidový název České Nizozemí, běžné označení celého teritoria vybíhajícího do Saska, není reminiscencí na Holandsko, jak by tomu mohla vybízet stoletá tradice čilého obchodu s textilními výrobky. Byl myšlen jako významový protiklad k „horní zemi“, ležící jižně a jihovýchodně odtud za vystupujícím hřebenem Lužických hor s pohledovými dominantami Jedlové (774 m), Pěnkavčího vrchu (792 m) a Luže (793 m). Současně je ale také vyjádřením svérázu celé krajiny, která zatím není turisticky doceněná. Prvá zmínka o existenci Rumburka pochází z roku1298. Již tehdy byl tržní osadou a měl tak jeden ze základních atributů středověkého města, jehož statut je doložen v roce 1377. Stranou hlučného náměstí stál kostel sv. Bartoloměje (1352). Od roku 1566, kdy byl v místech staré tvrze vybudován renesanční zámek, se město, představované 124, vesměs dřevěnými domy, stalo novým sídlem někdejšího panství Tolštejn. Ke staršímu cechu pláteníků (1515) postupně přibyla další řemesla, právo vařit pivo a obchodovat se solí a vínem. V roce 1587 obdržel Rumburk nový městský znak. Symbolem pronikání slohu se stal morový sloup (1681). Před západním okrajem města vyrostl klášter kapucínů s novým kostelem sv. Vavřince (1690). Do jeho rajského dvora byla podle projektu slavného J. L. Hildebrandta zakomponována Loreta (1707), nejsevernější stavba svého druhu ve střední Evropě. V roce 1724 byl barokně přestavěn zámek a nad městem se od roku 1725 tyčí kaple sv. Jana Křtitele. V letech 1713-1764 se tu usadili angličtí obchodníci R. Alason, G. Frnacklin, J. Nurse a J. Coulston. Zahraniční kapitál přispěl k dlouhodobému rozvoji. Od roku 1850 byl Rumburk sídlem politického a soudního okresu. Začaly vycházet prvé místní noviny (1854) a byla sem zavedena železnice (1869). V roce 1879 se s městem loučily okolní osady Aloisov, Antonínovo údolí, Horní Jindřichov, Podhájí, Popluží a Poustka. Při sčítání lidu roku 1880 poprvé přesáhl počet obyvatel číslo 10 000. Vnikl městský park (1880) i nové veřejné budovy, jako tzv. Střelnice (1864), tělocvična (1882), průmyslová škola (1883), městské lázně (1887), škola (1900), proslulé sanatorium (1901) a gymnázium (1908). Roku 1918 se Rumburk stal v celé zemi známý protiválečnou vzpourou vojáků 7. pěšího pluku. Rumburk měl až do roku 1945 téměř jednoznačně německý ráz. Pocházela odtud řada význačných osobností, jako oční lékař J. N. Fischer (1777-1847), hudební skladatel F. X. Chwatal (1808-1879), hudebníci J. Groh (1815-1881) a h Bandler (1870-1937), průmyslník a přírodovědec J. E Fischer (1787-1866), básník W. Ressel (1852-1929) i celá řada dalších, kteří město proslavili po celé Evropě. Zdejší rodáci zažili ovšem nejenom radostné, ale často i velmi tragické chvíle. Minulost není možno změnit, v lidských silách je však snaha o lepší budoucnost. To je ostatně i jedním z cílů Malého Euroregionu Mandava-Spréva, zahrnující vedle Dolního Podluží, Šluknova a Varnsdorfu také německé obce Ebersbach, Großschönau, Neugersdorf, Seifhennersdorf a Sohland. Rumburk se svými 11 000 současnými obyvateli tvoří jeho integrální součást. Město Rumburk bylo v roce 2002 v rámci reformy veřejné správy stanoveno městem s pověřeným obecním úřadem a městem s rozšířenou působností. Tím je i nadále historickým centrem Šluknovského výběžku ve všech oblastech.
Přibližně v roce 1797 se začala budovat silnice spojující Rumburk s Děčínem a v letech 1798/9 císařská silnice do České Lípy. Od 16. května 1808 byl Rumburk místem s celní stanicí, která byla umístěna na radnici. V roce 1841 zde byl zřízen tzv. Hlavní celní úřad. Nejstarší zpráva o poštovním spojení Rumburku pochází z roku 1603. Dne 1. srpna 1777 začala fungovat c. k. poštovní stanice. V roce 1802 byl Rumburk jedním z 95 českých měst vybavených poštovní stanicí a sběrnou zásilek. Přepravení z Rumburku do Prahy a zpět se konalo jednou týdně a trvalo přibližně 12 hodin. Od roku 1840 bylo zavedeno denní poštovní spojení. Od 1. února 1850 byl Rumburk okresním městem, pod který spadal celý Šluknovský výběžek až po Doubici a Chřibskou.
Slavnostní položení prvního pražce bylo v dubnu 1867 a položení základního kamene nádražní budovy v srpnu 1868. První vlak na trase Rumburk - Bakov nad Jizerou (nyní trať 080) projel 16. ledna 1869. V roce 1893 se měla začít budovat elektrická dráha ze Sebnice (Sebnitz) do Varnsdorfu. Návrh však nebyl nikdy realizován.
V roce 2006 proběhla rekonstrukce nádražní budovy.
Autobusové spojení top
První autobusové spojení je datováno k roku 1910. Linka vedla z Rumburka přes Horní Jindřichov a saský Seifhennensdorf do Varnsdorfu a provozoval ji Theodor Heese.
Městské části
Historické
- Rumburk - 555 domů
- Aloisov (Aloisburg) - 131 domů
- Jánské Údolí (Johannesthal) - 16 domů
- Poustka (Klause) - 10 domů
- Podhájí (Frankenstein) - 57 domů
- Starý Bor (Althaide) - 59 domů
- Horní Jindřichov - 15 domů
- Nová Starost (Neusorge) - 105 domů
- sloučením těchto částí v roce 1878 měl Rumburk 10010 obyvatel
Současné
- Rumburk 1
- Rumburk 2 - Horní Jindřichov
- Rumburk 3 - Dolní Křečany
Školy
Základní
- ZŠ Tyršova (www)
- ZŠ U Nemocnice (www)
- ZŠ Pastelka o.p.s. (www)
- ZŠ v ulici Vojtěcha Kováře v Horním Jindřichově, první stupeň (www)
- Jazyková škola Lingua (www)
Střední
- Střední odborné učiliště polygrafické Rumburk (www)
- Střední zdravotnická škola a Obchodní akademie Rumburk (www)
- Gymnázium Rumburk (www)
Základní umělecká škola (www)
Základní umělecká škola, Rumburk Růžová 3/1416, Rumburk, 408 01 Telefon: 412 33 20 67
Rodáci
J. N. Fischer - oční lékař (*1777 †1847)
F. X. Chwatal - hudební skladatel (*1808 †1879)
J. Groh - hudebník (*1815- † 1881)
H. Bandler - hudebník (*1870 †1937)
J. E. Fischer - průmyslník a přírodovědec (*1787
†1866)
W. Ressel - básník (*1852 †1929) Johann Christoph Kridel - hudebník (*1672 †1733)
Církevní a společenské odkazy
- Římskokatolická farnost Rumburk (www)
- Salesiánská střediska mládeže Rumburk a Jiříkov (www)
- Farní charita (www)
- Apoštolská církev Varnsdorf (www)
Oficiální stránky měst Šluknovského výběžku: top
| |||||
Další informace na serveru Wikipedia Další nabídka třeba zde top |